Mnozí považují kočku za chladné zvíře. Její chování dokáže budit zdání, že je bez jakýchkoliv emocí, že si jde jen za svým a člověk ji vlastně vůbec nezajímá. Podívejte se, jak je povznesená, hrdá, lhostejná a samolibá!

Jsou to však jen rozšířené mýty těch, kteří se na kočku dívají pouze zpovzdálí a nikdy nepochopili, že tajemnost a neproniknutelnost je podstatou jejího kouzla. Jinak by se jen těžko ocitla na seznamu zvířat, jenž se nejvíce líbí a která jsou pro člověka neodolatelná.

KOČIČÍ LÁSKA NENÍ LEVNÁ
A to doslova a do písmene. Její přízeň si žádným způsobem nekoupíte. Dáte-li toulavé a zubožené kočce nažrat, půjde za vámi v naději, že příště ji zase nakrmíte a že jí poskytnete teplý přístřešek. Bude se k vám lísat a příst a dávat vám najevo nikoliv snad ani tolik vděk, jako spíše prosté poděkování.

Nikdy vás však nebude poslouchat! Respektive jen tehdy, když ona se k tomu rozhodne. A když nebude chtít, nebude vás ani milovat tak, jak byste si třeba představovali. Kočičí láska, to je totiž velmi náročná záležitost, ale odměna je tím sladší, když si vás ona vybere, že vám bude projevovat svoji náklonnost.

ZA KAŽDOU CENU SVOBODNÁ
A to je právě to, co milovníci koček na těchto zvířatech nejvíce obdivují. Samozřejmě kromě toho, že jsou samy o sobě krásné. Svobodu si kočky nenechaly vzít ani za čtyři tisíce let nepřetržitého vývoje od divokých koček až k lidským společníkům. Lidé si je nikdy zcela neochočily, to ony se rozhodly spojit s nimi svůj život. Přesto nebo právě proto není snadné překročit s nimi onu hranici mezi dvěma rozdílnými druhy. A zřejmě právě proto jsou lidé, milující kočky a milováni kočkami, semknuti neviditelným poutem. Jen oni ví, co získali, když jejich kočka uznala za vhodné s nimi žít a stát se jim rovnoprávnou společnicí.