V současné době lidé sportují, relaxují a zdravě jedí, aby se udrželi v dobré kondici jen kvůli tomu, aby byli produktivnější ve svém zaměstnání. Jenomže totální a úplné pracovní nasazení má veliký dopad na lidskou psychiku. Žijeme totiž ve věku totální práce. Práce se nám stává středem naší existence a vše ostatní se tak naší práci podřizuje. Jak náš volný čas a svátky, tak i naše hry se začínají podobat práci. A nakonec se jí i přímo stávají.

Totální práce

Naše každodenní návyky jsou rovněž součástí naprosté a každodenní práce. Náš volný čas obvykle počítáme podle toho, co jsme zvládli udělat, a třídíme všechno na věci, které jsme v daném časovém úseku stihli udělat. Nakonec nás uspokojuje ten fakt, že jsme den strávili produktivně. Lpíme na tom, že je třeba nestále pracovat a stejně tak na sobě a na všem, co nás obklopuje. Jenomže práce jako posedlost nás činí nešťastnými. Právě to, že nám na práci tak hodně moc záleží, nám způsobuje zbytečná trápení. Přesto ale říkáme, že naše pracovní nasazení stojí za to naplnění a odměny, které nám práce přináší. A tak se práce stává středem našeho života.

Řešení přepracovaného stavu

Jenomže právě tento náš přístup k práci je nezdravým a špatným základem, na kterém bychom neměli stavět náš život. Jak si tedy lépe uspořádat náš pracovní život? Přední filozof odpovídá, že řešením naší přepracovanosti však není méně pracovat, ale méně se v práci angažovat a také si ji brát méně k srdci. Existuje mnoho způsobů, jak se naučit nebrat si práci tolik k srdci a nenechat se jí ovládnout. Jak učení Buddhy napovídá, původem všech našich oddaností jsou tři jedy mysli:
· připoutanost
· odpor
· lhostejnost

Nejprve je třeba oddělit představu našeho úspěchu od pocitu štěstí. Potom je nutné přijít na to, co, kromě úspěchu, by nám mohlo přinést uspokojení.