Fenomén chytrých drog u nás sice není tak rozšířený jako třeba v anglosaském světě, ale to neznamená, že neexistuje. Jedná se většinou o substance, které zvyšují koncentraci a snižují únavu, takže člověk se zvládne soustředit déle a lépe. Zatímco některé látky jsou legální a společensky celkem tolerované, jako třeba káva, čaj nebo čokoláda, chytré drogy se obvykle vydávají, nebo by alespoň měly, jen na předpis. Nejoblíbenějšími jsou asi Adderall a Ritalin. Tyto dva prášky se normálně ordinují lidem s diagnózou ADHD, tedy poruchou soustředění, protože jim pomáhají dostat poruchu pod kontrolu. Zvyšují soustředění, pomáhají eliminovat vzruchy a podporují paměť. Není proto divu, že kromě pacientů jejich efektu brzy začali využívat i studenti nejen vysokých, ale i středních (!) škol.

 
Na jednu stranu je to pochopitelné. Na mladé lidi je vyvíjen tlak jako snad nikdy předtím, dostat se na prestižní vysoké školy, vystudovat je a zároveň přitom pracovat a dělat milion dalších věcí, pak sehnat dobrou práci, to dá zabrat. Mnoho mladých tak má pocit, hlavně když vidí, že prášky berou všichni okolo, že tohle je jediná cesta. S nástupem internetu není tak složité si prášky objednat, a výhody jsou lákavé. V čem je problém? To je nasnadě. Prášek není bonbon, a na předpis se vydává z nějakého důvodu. V honbě za lepší známkou je snadné zapomenout, že na lécích se dá rychle vypěstovat závislost, a že vedlejší příznaky také nejsou nic příjemného. Pokud je někdo, kdo netrpí ADHD nebo podobnou poruchou, začne brát dejme tomu v patnácti, tak to může dosti negativně ovlivnit celou jeho nebo její budoucnost.
 
Takže, chytré drogy se sice mohou zdát jako atraktivní krátkodobé řešení, ale nemohou sloužit jako náhrada za dostatek spánku, zdravé stravování či kvalitní sociální život. Cílem by tak mělo být pomoci mladým lidem těchto věcí dosáhnout, ne je tlačit k přesvědčení, že bez pomoci „zázračných pilulek“ nemají šanci v dnešním světě uspět.